Drobné radosti

8. května 2011 v 16:00 | Alpa
Nedá se říct, že bych byla zrovna vyrovnaná osoba. Snadno podléhám stresu, jsem hysterická, náladová a vztahovačná. A před maturitou se mnou bylo téměř nemožné vyjít, protože jsem propadala panice, byla jsem permanentně nesvá a nejistá,... Teď zpětně, když už má člověk tuhle zkoušku za sebou, vidí, jak byla ta nervozita vlastně zbytečná, ale o tom mluvit nechci. V tomto hektickém období jsem totiž objevila kouzlo rituálů. Ale já tomu říkám "drobné radosti".

Občas se vám život zkomplikuje a vy nevíte jak z toho ven. Rituály pomáhají. Ale já jsem nikdy nebyla člověk, který by byl schopen mít "nalajnovaný" každý den. Zkoušela jsem to, vážně. Ale nepovedlo se. V tomhle jsem trochu bohém (nebo možná ne, ale vždycky jsem o sobě chtěla tohle slovo říct). Ale když tápu, potřebuju se mít čeho chytit. Drobné radosti jsou věci, které jsou sobecké a dělám je jen kvůli sobě. A nemusí to být nic převratného. Chodím si každý týden zaplavat. Občas se jdu jen tak projít, sama, sednu si na břeh rybníka a sním s otevřenýma očima. Zpívám si ve sprše. Tančím před zrcadlem. Vyšívám. Občas si večer uvařím heřmánkový čaj, sednu si s ním na parapet a dívám se z okna. Když přijde letní deštík, nebo i bouřka, vyběhnu ven v šatech a nechám na sebe dopadat kapky vody, nechávám se projasnit, nabít tou energií stejně tak jako příroda, dokud z mých vlasů necrčí potůčky. A to jsou pak chvíle, kdy si připadám nabitá a šťastná.
Jako první o "drobných radostech" mluvila jedna zvláštní dáma. Amélie z Montmartru. Měli byste ji občas poslechnout...:)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama