Kouzlo antikvariátů

15. května 2011 v 16:00 | Alpa |  O nás, o vás i o nich
Nemůžu si pomoct a nepsat o svojí vášni pro knížky, tentokrát ale nebudu nikomu vyčítat to, že nečte. Nedávno jsem se potkala ve městě s jednou spolužačkou a náhodou jsme měly společnou cestu ke knihkupectví. Jak jsme tak obcházely ty hromady knih a diářů, začaly jsme si povídat. Srdce mi zaplesalo, že jsem zase jednou za uherský rok narazila na někoho, kdo čte s láskou. Ve chvíli kdy jsem ale zasněně pronesla větu "A nejvíc ze všeho miluju knihovny a antikvariáty", spolužačka trochu ohrnula nos a řekla, že je nemá ráda. Že jí ta představa, že tu knihu držel někdo před ní, přijde odporná. Že když si koupí knihu, nechce aby ji četl kdokoliv jiný, chce mít pocit, že je ta kniha jen a jen její. A mně problesklo hlavou "Holka, my dvě asi nebudeme kamarádky..."

No dobrá, jsem docela radikální. Ale neberte to špatně. Mám dost známých i přátel, kteří naposledy četli Neználka na měsíci, a to když jim bylo osm, v lepším případě přečetli pouze Harryho Pottera. A mám ty lidi ráda. Ale... Je povznášející mluvit s někým, kdo je knihami posedlý.
A v čem tedy spočívá to kouzlo knihoven a antikvariátů? Vy, kdo chodíte do těchto míst, všimli jste si někdy, jak nádherně to tam voní? Jakoby na vás ze všech stran dýchala historie.
A to posvátné ticho...
A když pak v antikvariátu vezmete do rukou takový skvost, jako jsou samizdatově vydávaná dílka, knížky z minulých století v kožených vazbách, sbírky básniček s ozdobnými obálkami a překrásnými ilustracemi, je to jak nebeská mana. A mnohdy jsou to věci, které jinde prostě nejdou sehnat. Ve standardním knihkupectví těžko seženete nový výtisk Zbabělců s věnováním od samotného Škvoreckého. A nejvíce nepochopitelné je pro mne to, jak se někomu může hnusit představa, že tu knihu někdo držel před ním. Mne to naopak fascinuje. Ty ohmatané stránky, fotky, obrázky, popsané záložky, někdy i lisované čtyřlístky a květiny,... Všechno to vypovídá o lidech, co žili dřív, četli tytéž knihy... Jediné, s čím nesouhlasím je psaní do knih. Vychovali mě tak, že do knih se nepíše, nedělám to a nechci mít propiskou vepsané vysvětlivky ve své knize, protože to se nedá vymazat...
Ale já jsem asi trochu zaujatá. V podstatě jsem běhala ze školy rovnou za tátou do jeho antikvariátu, vyrostla jsem s knihami... A děsí mne představa, že by to tak někdy nebylo, že bych jednou neměla svou vlastní velkou knihovnu...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama