Money, money, money

12. května 2011 v 16:00 | Alpa |  O nás, o vás i o nich
Je mi dvacet a studuji. Což znamená, že má člověk každou chvíli hluboko do kapsy. Ale vlastně mu to ukáže, jak s nimi správně zacházet. A nebo taky ne.
Nedá se říct, že bych byla zrovna diskotékový maniak. To období už mám za sebou. Daleko raději zajdu s kamarádkou, kamarádem, případně menší skupinkou lidí někam na večeři, na víno, do čajovny... Větší skupinky totiž nejde dlouhodobě udržet, stejně se rozčlení do menších.
Na konci každého takového "dýchánku" vždy dojde na placení. Jsem zásadová ještě v další věci - málokdy za sebe nechávám platit. Mám pár kamarádů, co se snaží udělat gentlemanské gesto a já si toho velmi cením, ale studenti jsme většinou oba dva, tím pádem je nefér, aby platil útratu jen jeden. Připadám si potom hloupě. Na druhou stranu, pokud vám tuto zdvořilost muž nenabídne, nebo vás dokonce nechá útratu opakovaně zaplatit samotnou, pak je to on, kdo by se měl stydět. I takové případy mám mezi známými. A oni se pak diví, proč s nimi nechodím chlastat... Prostě nemám na to financovat svojí opici, která pří mé váze a rychlosti mého metabolismu nedá mé peněžence příliš zabrat a k tomu ještě někoho dalšího, který potřebuje alkoholu třikrát tolik...



Ale pak je tu další věc s penězi. Dýško. Jsem zvyklá je dávat. Ale pochopitelně to závisí na obsluze. Kolikrát se v podniku setkáte s někým nepříjemným, kdo si vás nejdřív nevšímá, pak na vás je neurvalý, zapomene vám něco přinést, musíte se mu připomínat, a tak podobně. Je pro mne hrozně zásadní to, aby číšník byl milý. Nemusí se řídit zrovna heslem "Náš zákazník náš pán", ale ať si na mně nevybíjí své osobní problémy. Já to taky nedělám. Usmívám se. Snažím se být na ně milá a ve většině případů se to vyplácí. Ale nejradši stejně chodím do čajoven. Protože tam se mi zatím nikdy nestalo, že by na mne byl někdo hrubý. Vlastně naopak, padne mnoho úsměvů, zdvořilých slov a pak za tu hloupou deseti nebo dvacetikorunu (není to moc, ale když jsem tam dvakrát do měsíce a průměrná útrata činí 80 - 150 korun...), kterou tam nechám v podstatě "za služby" dostanu ještě čajový bonbon. A člověk má pak důvod se tam vracet. A nechávat tam peníze navíc pokaždé.
Ale je tu jedna věc, která mi nejde na rozum. Kamarádka dělala na brigádě v jedné hospodě a vyprávěla mi, že největší dýška prý stejně dávají studenti, prostě mladí lidé. A že jí to docela překvapilo. Aby taky ne. většinou nevyděláváme a když, tak to není moc. Chcete mi říct, že vy ostatní dospělí (oslovení VY je možná trochu irelevantní, protože pochybuji, že by tohle četla byť jen menšina adresovaných) máte lepší nápad, jak utratit takových patnáct, dvacet korun? Když už v té hospodě sedíte celý večer a dobře se bavíte...?
Nebudu tady nikomu nařizovat, za co má platit. Pokud ta slečna, co mne celý večer (což obvykle znamená nějakých pět hodin) neúnavně obsluhuje, která pracuje za většinou nepříliš velké peníze a dělá dvanáctihodinové směny, stejně jako mnoho dalších smrtelníků, i přes to všechno vyloudí na své tváři úsměv, pak si zaslouží aspoň minimální, symbolické ocenění.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama