Sin City

10. května 2011 v 16:52 | Alpa |  O nás, o vás i o nich
Není třeba vědět, kde bydlím. Vlastně to není ani moc důležité, je to jen průměrné městečko s průměrným počtem obyvatel. To podstatné je, co se s tím městem (a vlastně s každým městem) stane po setmění. Ve dne totiž potkáváte jen spousty mravenců pachtících se z práce či do práce, školy, na nákup,... Bezduché masky, za kterými jedinec přemítá, co všechno musí udělat a co zapomněl. Ne, hodnotit město podle dne je nesmysl. (...)

Některá města v noci prostě zhasnou a ztichnou a celá se ponoří do tmy a spánku. To by v tom našem asi moc nešlo. V centru městečka (na dost malém území) se nachází údajně nějakých padesát hospod, barů, putyk, vináren (ať počítám jak počítám, dostanu se asi ke dvaceti, tak nevím) - prostě podniků, ve kterých je večer otevřeno, nemluvě o periferních oblastech města. K tomu připočtěte diskotéky (tuším že čtyři nebo pět, nejsem si tím tak docela jistá), nonstopy a dostanete docela slušný počet možností, jak se zabavit.
Ale pochopitelně počet podniků není to co předpovídá bohatý noční život. Jsou to lidé. A u nás se v noci uspořádá hotová přehlídka postaviček. Mé výpravy za "kulturou" trvají zhruba dvacet minut - respektive, tolik zabere cesta z mého domu do centra dění. A potkat se dá leccos. Od těch milých pánů a dam posedávajících v parku 24 hodin denně s krabicí vína či několika lahváči, kteří na sebe pokřikují sprostá slova z jedné lavičky na druhou, přes klučíky v nažehlených polokošilích s rádoby diamantovými náušnicemi a nagelovanými vlásky, které mají perfektní blond melír, ruku v ruce se slečnou které může být 14 stejně tak jako 22, což na první pohled nepoznáte, jejíž oči nejsou vidět v záplavě linek a očních stínů, ostatně celý mejkap je celistvý a dokonalý, šaty, kabelka, šperky i boty jsou vždy perfektně sladěné (co na tom že šaty musí na příslušných místech vycpávat, boty tlačí a jsou daleko vyšší, než by musely být a kabelka je tak malá, že se do ní sotva vejdou klíče). Jak se dostávám blíže k centru, začíná mě ovívat "zelený" dým a postavy se proměňují. Vidět můžeme dredaté týpky se zasněným výrazem v obličeji a (bůhví proč asi) s rudými "kontaktními čočkami", postávající většinou před svou domovskou hospodou s několika podobně duchem nepřítomnými dámami. Pak se znovu objevuje gel ve vlasech, tentokrát však ne v blonďatých, bývá ho více, často v kombinaci s dalšími "vzpřimovacími prostředky", díky kterým vlasy následně trčí až půl metru nad hlavu, toto je doprovázeno tričky a mikinami s logem oblíbených kapel, doplněno o roztrhané nebo cvočky poseté kalhoty a pochopitelně martensky. Teprve teď stojíte uprostřed toho "jeviště" a máte na vybranou. Buď se přidáte k rádoby intelektuálům vysedávajícím se sklenkou vína na venkovní zahrádce některé z kultivovanějších hospůdek či vináren, kteří debatují o všem, co jim připadá dost vhodné. Nebo na druhou stranu k dívkám v korzetech se síťovanými punčochami, koženými kabáty a vysokými botami (znovu se nabízí martensky, případně kozačky s přezkami), které ve svých ručkách s černě nalakovanými, do špiček vypilovanými nehty drží cigaretu a z černě nalíčených úst vyfukují kouř do obličejů svých společníků, kteří na sobě nemají o nic méně líčidel.
Vždy, když se konají nějaká významná sportovní utkání, setkáme se ještě s jedním typem jedinců, který za normálních okolností úspěšně splývá s davem, a to jsou sportovní fanoušci - většinou muži v dresech oblíbeného týmu, povykující na ulicích, kteří si v hospodách, kde je televize či plátno, objednávají jedno za druhým, hlasitě pokřikují a válí se po zemi v případě výhry a nadávají a rvou se (načež se klátí k zemi) v případě neúspěchu.
Nejzáhadnější postavou celého našeho města je ale upír, dvoumetrový "hrdina" v kabátě, který ukradl Keanu Reevesovi při natáčení Matrixu. Zjevuje se nečekaně. A může být kdekoliv, ať už ve vinárnách či čajovnách, v jazzových klubech, metalových klubech, putykách či nonstopech. Někdy ho celé měsíce ani nezahlédnete, jindy ses ním potkáváte den co den, znovu a znovu. S takovým je vhodné být zadobře, protože kdo ví, kdy se vám takové přátelství s upírem může hodit.
A na závěr: Já nepatřím nikam. Já jsem dav, splývám s okolím. Jsem tichý pozorovatel všeho a všech okolo. Jsem průvodce tímhle světem, mým světem. Tak vstupte a já vám ukážu to město hříchu...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama