Umíte číst a psát?!

14. května 2011 v 16:00 | Alpa |  O nás, o vás i o nich
Sedím si to ve vlaku, laptop na klíně a přemýšlím, kdy jsem se naposledy dychtivě začetla do knihy. A chybí mi to. Což je věc, kterou dneska už málokdo chápe. Vlastně už ve svojí generaci jsem byla za pošuka (nenechte se zmýlit, je mi teprve dvacet). A s knížkami to jde vůbec pěkně do háje. A nejhorší na tom je, že spoustě lidí nedochází, co to znamená. Jaký bude mít dopad na inteligenci populace zvýšení DPH, jaký má dopad už teď to, že nejsme ke knihám vedeni. Spolu s internetem se nám otevřely neomezené možnosti a přístup k informacím, ale díky němu také nečteme. Proč taky, když si můžu obsah jakékoli knihy stáhnout. Těm několika z toho mála, co si tohle možná přečte musí být přeci jasné, jaký je v tom rozdíl. (...)

Myslíte si, že profesor u vašeho referátu nepozná, že jste tu knihu nečetli? Samozřejmě že ano. Ale neexistuje způsob, jak vás přinutit, abyste to udělali. Nesnášela jsem povinnou četbu stejně jako všichni ostatní. Ale já jsem většinu z ní přečetla ještě předtím, než to bylo povinné. Doporučená literatura, povinné osnovy, referáty, to jsou jediné způsoby, jak vás/nás může někdo tlačit do četby a dnes už to vůbec nepomáhá.
A co to pro nás znamená? V první řadě to, že sami sebe ochuzujete o neuvěřitelné zážitky a rozvoj vlastní představivosti. Ale co je důležitější, ztrácíte tím cit pro jazyk. Čím dál víc mám pocit, že jsme národ dyslektiků. Znám málo lidí, co jsou schopní napsat větu, aniž by v ní byla pravopisná chyba. Teď nemluvím o překlepech. Stane se, že když něco píšete v rychlosti, v afektu nebo pod vlivem, tak vám prostě ujede písmenko, zapomenete čárku. Ne. Mluvím o zásadnějších věcech, shody podmětu s přísudkem, rozdíl mezi my/mi,... Jeden můj známý mi říkal, že se shodou podmětu s přísudkem měl vždycky problém. Ale protože čte, je to schopen odvodit. A o tom to je, pokud nejste v kontaktu s jazykem, prostě vám spousta věcí uniká. Pozoruji to i na sobě. Jakmile jsem ve škole, téměř automaticky přepínám myšlení na angličtinu nebo španělštinu. A tehdy se mohou objevit opravdová zvěrstva i v mém písemném projevu. Protože žonglování s více jazyky prostě nezvládám dostatečně dobře. Nechci se na to vymlouvat, protože já pak ty chyby vidím a nadávám si za to.
Děsí mne představa, že za pár let tu nebude nikdo, kdo bude schopen napsat formální dopis (čili žádost o o cokoliv, výpověď,...) bez chyb. A taky nebude nikdo, koho by to zajímalo. A mládež za chvíli nebude vědět, co to knížka byla. Ačkoliv většina z nich to neví už dneska.
Nedávno jsem jela do školy, když do autobusu nastoupil kluk, asi jedenáct let. Sedl si naproti, otevřel knížku a začal číst. Hltal řádku po řádce tak, jako už jsem to dlouho u nikoho neviděla. Nemám ponětí co četl, ale tak mě fascinovalo, že ještě existují tací, kteří své děti vedou ke čtení, že jsem na něj nemohla přestat zírat. Nevím co si myslel on nebo ostatní cestující, zřejmě jsem vypadala trochu jako pedofil (tady si dovolím poznámku - když jsem toto vyprávěla jednomu svému známému, obvinil mě z toho, že pedofilní bibliofil byl jeho nápad a že mu kradu hlášky. V případě, že by se mu tenhle blog podařilo najít, budu asi čelit obvinění z porušování autorských práv. Takže se omlouvám za to, že ti kradu nápady...:D).
Podtrženo sečteno, měli byste chápat, jak moc knihy znamenají, jak moc znamená inteligence. A taky to, že pokud zdraží pivo o tři kačky, tak je to sice tragédie ale není to nic v porovnání s tím, co potká náš národ, pokud se budeme k literatuře stavět takto.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama