VÍNO a víno

10. května 2011 v 16:00 | Alpa |  O nás, o vás i o nich
Předem informuji, že nejsem znalec a ani tohle nemá být článek o degustaci kvalitních vín. Spíš jen postřehy, ke kterým jsem došla v průběhu šesti let ochutnávání tohoto nápoje.
Během té doby člověk udělal značný pokrok. Zejména co se kvality týče. První lok byl trpký a kyselý. Nevím jak u vás, ale já ho prvně ochutnala od rodičů. A moc jsem to nechápala, pivo mi chutnalo víc. Pak přišla ta šílená doba "krabičáků". Nevěřím, že by si tím někdo z vás neprošel. Je to dost zásadní bod ve vývoji. Je to hnusné, ale sladčí, než to co jsme ochutnávali prvně. Ale většinou to neudělalo dobře našim hlavám a žaludkům. Tak jsme to míchali s kolou a spritem.
Když jsem trochu vyrostla (což znamená okolo sedmnáctého roku), začala se mi příčit představa, že piju totéž víno, které si načínají bezdomovci na nádraží. Ale člověk byl (a stále ještě je) limitován financemi. Takže jsme přestoupili na další stupeň, laciná ale lahvová vína - v cenové relaci zhruba okolo čtyřiceti korun, povinně ve skle. A taky jsem začala být vybíravá co se barvy týče. Červené připadalo v úvahu pouze s kolou, zatímco to bílé se dalo s trochou dobré vůle pít i samotné. Pak nastala fáze, kdy si člověk začal objednávat víno v restauracích a v hospodách. Protože mohl. A protože víno vypadá sofistikovaně. To se ale pak občas stalo, že jste propili docela velkou sumu - pro porovnání, dvojka rozlévaného se pohybuje od 28 do 38 korun, zatímco sedmička koupená v supermarketu v odpovídající kvalitě vyšla zhruba na 60 korun.
A jak je to dneska? Konečně jsem objevila kouzlo vinoték. Protože tam zaplatíte běžně od čtyřiceti po šedesát korun za litr a i to nejlevnější stáčené je pořád lepší než to, co koupíte za stejnou sumu ve skleněné lahvi (která má navíc jen sedm deci). A když si přinesete vlastní petku, šetříte i přírodu.

A na závěr tedy těch několik životních mouder.
1) Můžete vypít tři krabice vína, můžete i čtyři, ale bacha ať jsou všechny stejné barvy. Jinak vás čeká ošklivý bolehlav.
2) Když mícháme houbu, vyplatí se investovat do koly/spritu. Protože když koupíte limonádu s příchutí za pět korun v tescu, zkazíte tím sebelepší víno, ale v pravé Coca Cole se schová i ten nejkrabicovější krabičák.
3) To, že je víno ve skleněné lahvi nemusí nutně znamenat kvalitu. Třeba sklepmistr (teď si nejsem jistá, jestli se neprodává náhodou v petkách?)
4) Stáčené víno je dobrý nápad pouze v kavárnách, restauracích a barech. V putykách a na diskotékách pijte radši pivo nebo panákujte, to víno za to nestojí.
5) Jakmile jste dost staří, aby vám prodali víno ve vinotéce, jděte do toho. Protože za ty prachy to nikde jinde neseženete. Dát 75 korun za litr a půl je dobrá cena a moc pěkně se z toho člověk ztříská.

A na závěr, nakupuji stále v rámci určitého obnosu. Který u mne činí zhruba 50 - 120 korun za 0,7l, záleží na příležitosti. Nejčastěji mne tedy živí vinotéky (protože za popíjení u rybníka nebudu utrácet majlant). A už jsem viděla víno snad ve všech možných obalech, dnes dokonce ve 250ml plechovce (mimochodem, až to někde objevíte, nekupujte to, je to pěkně hnusný)...:)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama