Jak se máš?

2. června 2011 v 19:19 | Alpa |  O mně?
U nás doma je to občas docela divoký. Teprve teď, když jsou sourozenci na výletě, si uvědomuji jaký je tu klid. Nikdo na nikoho neřve, paráda. A taky se konečně jednou za čas dostanu u stolu ke slovu. Odjakživa jsme totiž měli takový zvyk jíst večer společně. A i dneska se nám to celkem daří. Problém je, že se sestry buď hádají spolu, se mnou nebo s některým s rodičů, takže to nebývá zrovna pohoda. A když náhodou je, tak mě nikdo nenechá domluvit. Začnu větu, hned mě někdo přeruší a zapomene se, že jsem něco říkala. A já se nepřipomenu, jen sklopím hlavu a koukám do talíře. Protože takhle je to pořád. Pokud vím, tak řečnická pravidla velí, že ten hovořící předává slovo očním kontaktem a dokud ho nenaváže, tak nedává prostor k diskuzi. Rodiče se pak diví, že jim nic neříkám, ale jak taky, když mě nikdo nenechá mluvit?
A pak je tu ta druhá věc. Teď, když jíme jen tři, tak se ptají. Ale jen na školu. Vlastně je vůbec nezajímá jak mi je. Zase nechci poslouchat otázky typu "Jsi už v pohodě? Co ty prášky, zabírají? A co říkal psychiatr?", takhle ne. Jen jak se máš. Prostě jen občas by je mohlo zajímat i něco jiného, než to, jak si vedu ve škole... Jenže na to není čas. Naši chodí z práce unavení, navíc se předpokládá že jsem dospělá, takže je zajímá jen škola, protože si tím chrání své investice. A sestry jsou navíc obě na vrcholu puberty, takže se neustále řeší jejich problémy a na dvacetiletou ne příliš vyrovnanou osůbku prostě není v harmonogramu místo. I když možná, že by se našel, kdyby ona svoje trable nedokázala tak zatraceně dobře skrývat...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama