Nakřivo...

30. června 2011 v 16:00 | Alpa |  O nás, o vás i o nich
Žiju tu už skoro 18 let a pořád mi to tu nedává smysl...Proč lidi zabíjí, kradou, mlátí...?
Proč je v Africe tolik bídy, na východě tolik utrpení, v islámských zemích taková nerovnoprávnost pohlaví, zatímco my se máme tak skvěle, že moji kamarádi jsou schopni vyhodit čerstvý kus chleba do odpadkového koše nebo jet autem pětset metrů, s tím že klidně zničí tuhle planetu, halvně když si pro svačinu nebudou muset pěšky...? Proč ubližujeme sami sobě a proč ubližujeme i těm, které milujeme?

Žijeme v hrozně sadomasochistickém světě. A ten se dělí na dvě části populace- sadisty a masochisty. A v té ironii tohohle nešťastného a k záhubě odsouzeného světa se většinou dají dohromady jedinci od různých druhů. Bohužel ale jeden z nich potom trpí v podstatě za dva...
Sadista je ten, který nehledí na ostatní a ačkoliv je zřejmě tento typ člověka schopen milovat, bývá často neohleduplný až zlomyslný, nechápavý a flegmatický ke všemu, co řeknete. To, že vám ublíží vlastně ani nevezme na vědomí, natož aby se za to omluvil...On sám je v podstatě nezranitelný, leda sadistou stejného kalibru, ale i tehdy se ti dva jen výborně doplňují, skutečně ublížit si nemohou, protože jsou oba stejně neteční k okolí.
Masochista je proti tomu člověk, který je za cenu, že se mu podaří druhého potěšit nebo uchránit od utrpení, porážky, smutku či zklamání, ochoten ublížit sám sobě a trpět. Bývá velmi snadno zranitelný, citlivý, ochotný ale často až hysterický, v případě, že někdo přežene tu míru utrpení, které je schopen snést.
Jak si pak sadistovou láskou můžou být masochisté jistí, když je denodenně zadupe do země, pošlape jejich už tak pochroumané sny o společnosti, zlomí jejich vůli a sebevědomí, každý den znovu a znovu jim ubližuje a oni to trpělivě snáší, protože ho milují, a radši snáší bolest sami a většinou skrytě, tak aby ten druhý nepoznal jak moc to bolí...Občas ale i jim přetečou nervy... A výbuch hysterie je naprosto očekávatelný... A sadista reaguje podrážděně nebo lhostejně. Každopádně masochista omluvu uslyší tak v 1% případů, většinou se bude ten druhý snažit hodit vinu na něj, v tom lepším případě si z něj bude dělat legraci tak dlouho, dokud se nerozesměje, a tím bude považován celý případ za vyřešený...
Já jsem odjakživa nenapravitelný snílek, doteď věřím na prince na bílém koni...A taky jsem masochista...Daleko víc trpím při vědomí, že jsem ublížila tomu druhému, než tehdy když vezmu vinu (bolest, smutek) na sebe. A proto ani nejsem schopná pochopit, proč někteří lidé jen tak, pro zábavu ubližují někomu, koho milují, nebo tvrdí, že milují...
Celý tenhle svět je hrozně pokřivený...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama