Neviditelný nepřítel

9. června 2011 v 16:00 | Alpa
Všimli jste si, jak se nám to teď rozmohlo, ty deprese, sebevraždy a tak? Posledních pár let je to in, řezat do sebe, každej už má svýho psychiatra (už jsem taky měla tu čest), vytipovaný prášky na nervy, psychiatrické léčebny praskají ve švech, vzrůstá počet nervových zhroucení... Bla bla bla. A proč? Mám jednu teorii...
Žijeme si v prima době. Patříme k vyspělejším zemím světa, máme všeho dostatek a nejen to - máme vše, na co si vzpomeneme ze všech koutů světa, jídlo, káva, umění, medicína, technika,... Máme možnost vzdělávání, cestování, práce v zahraničí,... Ale pořád se tu dějí věci, které by se dít neměly. Pomineme globální oteplování a vyčerpávání přírodních zdrojů. Mluvím o problémech jako je kriminalita, korupce, protekce, zpronevěry, zvyšující se státní dluh,... A my ubozí jedinci narození do demokratické republiky (předpokládám, že starších čtenářů moc nemám) nemáme koho z toho vinit. Víte, minulý režim byla hrozná věc. Pro mne, která jsem se stihla narodit až po revoluci, je to všechno jak z 1984 od Orwella. Všichni jsme viděli bezpočet filmů, slyšeli mnoho přednášek a strávili spousty hodin nad učením se událostí po roce 1968. A děsili jsme se. Ale všechno to zavírání, nepouštění na školy, fronty na zboží, bony, čekací lhůty na dovolenou, atd atd. To všechno mělo jednu, jedinou výhodu. Lidi, co byli nuceni v tomhle žít, za to měli koho nenávidět. Stranu. Vládu. A spojovalo je to. Ale dneska? Copak můžeme nenávidět vládu, když je naše? Když jsme si jí vybrali, to je naše slavná nádherná demokracie?! Náš nepřítel není vidět. A hlavně jsme tolik přehlcováni informacemi, že ve finále nevíme čemu máme věřit. Nemáme vůbec nic, čeho bychom se mohli chytit. A tak padáme. Dolů, do propastí temnoty a deprese. Super. Jak říkal Olin v knížce Jana Pelce: Kurva svět.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama