Exhibicionismus

13. srpna 2011 v 16:00 | Alpa |  O mně?
Předvádím se ráda. Tedy, nečíhám v baloňáku v parku a neděsím lidi. Jen... Asi takhle, já nemám ráda, když se někdo zuřivě snaží upoutat něčí pozornost. Přijde mi to smutné, až ubohé. Au contraire já se v tomhle ohledu radši držím stranou. Ale nesnáším, když mě lidi ignorují. Naučila jsem se díky tomu mluvit dost nahlas. Takže mne neustále někdo okřikuje, ať trochu ztlumím. Prostě neopakuji věci desetkrát, aby mne lidi slyšeli, ale říkám je dost důrazně. Pokud mne ale i přesto někdo přeruší, tak zmlknu a už je problematické dostat ze mne nějaké slovo.
V čem jsem tedy exhibicionistka? Tak za prvé, vystupuji před lidmi. Sice ve skupině, ale přesto, člověka těší to, že na něj koukají lidi a někdo skutečně dává pozor na to, co dělám. Co na tom, že jim zrovna nesděluji žádné ze svých životních mouder, ale zpívám o kávě a čaji. Přesto poslouchají. A pak hrozně nerada splývám s davem. Ne, že bych se musela obléct jako hastroš, aby se na mne dívali, ale... Ráda nosím velké výstřihy a vystavuju svoje přednosti. Miluju výrazné barvy a zábavné doplňky. A když se koná nějaký tematický večírek, tak si kvůli němu třeba i šiju věci (tuhle to byly třeba květované kalhoty na party ve stylu hippies) a pak v nich jdu přes celé město, pěšky pochopitelně. A náramně si užívám tu pozornost. Chci totiž, aby si mne lidi pamatovali...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 W W | 13. srpna 2011 v 19:46 | Reagovat

Chapu jak to myslis, ze stejneho djvodu chodim v tom slojhem goth kabate =D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama