Červen 2012

Mentalita národa

29. června 2012 v 18:00 | Alpa |  O nás, o vás i o nich
Možná to taky vypadá, ale nebudu mimořádně mluvit o Česku jako takovém - byť by bylo co kritizovat. Ne, dneska to bude o cikánech.
Hned na začátku upozorňuji, že nejsem rasista, jak je to jen v silách bělošky možné. Soudím lidi podle toho jak se chovají, ne podle barvy. A neřekla jsem romové jednoduše proto, že oni si tak taky neříkají.
Ale teď zpátky k mému příběhu. Měli jsme v sále akademii nějaké školy k ukončení školního roku. Ráno tam čekali jen dva kloučci, odhadem devět a jedenáct let, ne-li míň. Cikáni. Poznala jssem je, patřili k jednomu romskému tanečnímu souboru, který vystupoval na jedné charitativní akci, když jsme si my potřebovali pozapojovat mikrofony. Neměla jsem zrovna co na práci, byli tam brzo a zbytek školy měl dorazit až za půl hodiny, tak jsem se s nimi začala bavit. Pochválila jsem jim vystoupení. Ptala jsem se, jestli budou tančit i tady. A tak. Mladší kluk se rozjel a začal mi povídat sám. O tom jak často a kde vystupují, jak zkoušejí. A pak jsem se zeptala na tu organizaci, která se o ně stará. Klouček se zase rozjel, to co řekl se mi ale vůbec nelíbilo. V našem městě funguje už 15 let organizace, která se stará jednak o problematické jedince, pomáhá mladým závislým, dětem z nefunkčních rodin, ale hlavně se specializuje na práci s romskou menšinou. Snaží se o jejich fungování ve společnosti (možná si řeknete, že je nefér připravovat je o jejich kulturu, jenže my nejsme kolonizátoři v jejich zemi, oni jsou tady a tak by se měli alespoň snažit společnosti přispívat), doučování a podobně. No a klouček prohlásil, že tam nechodí rád, protože jinde třeba řekne, ať jim koupí pálky na tenis nebo udělají palačinky a oni to udělají, zatímco tam to tak není. A že prý mají spoustu peněz a neberou je ani často na výlety. Něco ve mně úplně zatuhlo. Ty děti to vůbec nechápou. Já vím, jsou to ještě děti, ale bílé děti taky ví, že věci stojí peníze a čím víc dětí, tím víc to stojí a hlavně, že nic není jen tak. Že výlet se čtyřmi dětmi stojí mnohem míň než když jich jede dvacet. A že svět prostě nefunguje tak, že někam přijdete, řeknete si o něco a dostanete to...
Naštěstí v tu chvíli přišla ředitelka školy a já jsem mohla odejít. Jinak bych tomu dítěti asi řekla něco ošklivého, co by si stejně špatně vyložil. A to bych nerada. Vím že ta organizace dělá dobrou práci, ale stejně jako snaha změnit feťáka ve fungujícího člena společnosti, je i tohle boj s větrnými mlýny. Jen málokdy jsme vítězi.

Filmové dobrůtky

29. června 2012 v 11:00 | Alpa |  Filmy, Seriály
Miluji čokoládu. Když jsem měla výjimečně špatný nebo výjimečně dobrý den, můžu jí spořádat klidně celou tabulku. Ale ještě lepší je mlsat a k tomu koukat na nějaký pěkný film. Nejlépe tématický. Na\bízím vám čtyři:

Karlíka a továrnu na čokoládu s Johnym Deppem jistě všichni znáte. Člověk by se tam pustil do všeho co vidí a Johny je prostě roztomilý, byť v tomto filmu je to pošuk a ne sexsymbol. Já osobně mám problém jen s předsstavitelem Karlíka. Né že by hrál špatně, jen celou dobu vypadá, že se každou chvíli rozbrečí.






Pokud upřednostňujete starší filmy, zkuste Pana Wonku a jeho čokoládovnu z roku 1971. Stejně jako nová verze se i tato drží předlohy Roalda Dahla. Karlík je roztomilejší ale efekty nejsou tak působivé a Gene Wilder v roli Willyho Wonky nepůsobí jen jako blázen, v některých záběrech si pomyslíte, že je to maniak.





Pro ty, kteří jste si oblíbili nový trend, kterým jsou jak se zdá filmy o upírech a vlkodlacích, zkuste Krev jako čokoláda. Je to celkem laciná lovestory, kde hrdinka pracuje v obchodě s čokoládou, ale je to natočené v moc hezkém prostředí, s docela slušnou hudbou a co se chlapů týče, je na co koukat.






Poslední bonbobek jsem si nechala na konec. Pro milovnice Johnyho Deppa je to Čokoláda. Fajn příběh (byť je to taky trochu lovestory), bezva hudba a hlavně, Johny v roli cikána Rouxe, hraje na kytaru a hrozně hezky se tam usmívá. Plus hlavní hrdinka vlastní obchod, kde podle indiánských receptur dělá dobroty, a když tak koukáte jak míchá horkou čokoládu nebo zdobí bonbony, všechno byste to hned snědli. A vůbec se nedivíte panu starostovi.

17.6. - 24.6. 2012

25. června 2012 v 21:09 | Alpa |  Pět plus jedna
1) Křest CD. Byť to byla trochu chaotická záležitost a uvalila na mě melancholii, stejně to bylo bezva.

2) Další přijímačky. Setkání s bývalým profesorem fonetiky (kterej byl na tý škole snad jedinej prďáckej kantor). Tak teď už jen moc štěstí, aby mě vzali.

3) Upekla jsem naprosto světovou bublaninu!

4) Pohádka Nesmrtelná teta. A rozhovor s mým milým, Jakub, Kateřina a fotbalové hřiště.

5) Oslava narozenin u našich přátel. Decentní, se spoustou jídla a alkoholu. A s oslavou spojený i cyklovýlet, který jsme si (do jiných destinací pohopitelně) zopakovali za víkend několikrát.

+1) Proč si ženy nedají a nedají domluvit?

A bublina splaskla

20. června 2012 v 16:19 | Alpa |  O mně?
Když máte projekt, na kterém dlouho pracujete, tak nějak vám přiroste k srdci. Děláte na něčem rok, někdy intenzivně, jindy méně, někdy nadšením, jindy s pocitem, že byste se na to nejradši vybodli nebo aby to už konečně bylo za vámi. Ale všechno tohle snažení směřuje k jednomu okamžiku. Přichází očekávání, netrpělivost, nervozita... A projekt je dokončen, práce je za vámi. Ale tolik vynaloženého úsilí neodejde jen tak, nechá ve vás prázdné místo. A co teď?

11.6. - 17.6. 2012

18. června 2012 v 11:00 | Alpa |  Pět plus jedna
1) Mám pět litrů naprosto luxusní bezinkové šťávy. Trochu ji po půllitrech rozdávám a zbytek budu dávat do všeho, co mě napadne, mňam!
2) Seškrabávat každý den šest hodin v kuse z betonu mech je fuška. A bolí mě z toho zápěstí a rameno. Ale vypadá to moc hezky a udržovaně. Je hezké když je za vámi práce vidět, protože pak ani tolik nevadí, že byla těžká.
3) Dlouhý hipisácký šaty jsem si koupila za odměnu za náročný týden. Až na zem, do fialova a za 180 Kč. Myslím, že mám na léto hippie oděv už do každého počasí. Teď ještě něco na zimu :D
4) Mlýny. Tedy divadlo Sklep a jejich představení Mlýny v letním kině. Naše ředitelka sice byla nesnesitelná, ale to divadlo za to stálo.
5) Aby se neřeklo, že jsem jen na těch akcích co pořádá náš kulturák (a které mám pochopitelně zdarma), tak jsem v sobotu hlasovala pro bronzovou plastiku Jiřího Hrzána, účastnila se BaoLéta (drobné hudebně pohádkové akce, kde jsem si koupila flipbook s Modrým tygrem a pexeso od nakladatelství Baobab) a Oživeného náměstí.

+1) Jak do sebe zapadají pánské kalhoty s nižším rozkrokem a pánské kolo s vysokou štanglí?

V sedmém nebi?

16. června 2012 v 19:00 | Alpa |  O nás, o vás i o nich
V minulé anketě na témata týdne se objevilo téma "Obloha". Napadlo mě k tomu napsat tuhle svou malou teorii. A najednou téma nebylo. Škoda. O ten článek se s vámi ale přesto podělím.

Totiž, tuhle jsem měla zase jednu ze svých filozofujících nálad a napadlo mě toto: Co to znamená sedmé nebe?
Pokud existuje sedmé nebe, musím předpokládat existenci šesti předchozích. A vzhledem k tomu, že výraz "být v sedmém nebi" se používá pro stav extáze, naprostého nadšení, prostě něčeho, co je naprosto nejlepší, dalo by se tedy usuzovat, že máme sedm stupňů "nebe" a ten poslední je nejvyšší kvality. Z toho ale vyplývá, že i nebe je děleno na "kasty". Byť to není podle majetku v penězích či o moci, ale o bohatství co se dobrých skutků týče - tak jako tak jde o to, že nejlépe se tedy má jako obvykle ten, co má nejvíc. A já tedy pokládám svou poslední otázku: Jak si pak můžeme být před Bohem všichni rovni?
Nejsem křesťanka, nejsem věřící, to podotýkám. Ale mám základní znalosti Bible, Koránu a povědomí o hlavních myšlenkách Budhismu, Hinduismu, Šintoismu i dalších.
Pokud je mi známo, po smrti se na vahách porovnává množství našich dobrých a špatných skutků. A na základě tohoto "výběrového řízení" se rozhodne o tom, zda dotyčný půjde do nebe, pekla či očistce. Máme tři kolonky. Teoreticky, jaké by ale bylo vaše rozčarování (nebo rozčarování vaší duše), kdybyste si vysloužili místo v nebi a po vstupu do nebeské brány zjistili, že vás ještě rozdělí do vrstev?
Pokud tedy přijmu základní myšlenku o Bohu, že je spravedlivý a že jsme si před ním všichni rovni, musím tedy dojít k závěru, že sedmé nebe je holý nesmysl, který se prostě ujal. Nebude to první slovní spojení, které by nemělo hlavu ani patu (o tomhle si budeme povídat snad někdy příště, je to mé oblíbené).
Každopádně, vidíte co za věci se mi občas honí v hlavě, hmm...

3.6. - 11.6. 2012

11. června 2012 v 17:02 | Alpa |  Pět plus jedna
Z časových důvodů, tedy proto, že až do konce srpna budu mít víkendové noční, tak přesouvám pravidelný článek na pondělí. V neděli ho prostě nestihnu.

1) Malý výlet do Prahy za příjimačkami. A zjištění, že spousta mých potenciálních spolužáků jsou idioti, co neumí číst ani poslouchat zadání.

2) Konečně hotový booklet CD. Ještě zbývají drobné úpravy podle požadavků firmy, ale jinak to už konečně mám. Uff, takové práce!

3) Dva výborné tipy na filmy od kolegy z práce: 21 gramů a The Game. Nevím, který se mi líbil víc.

4) Volno spojené s trochou vaření, pečení a válení se v posteli, juchů!

5) Poklidné oslavení 27. narozenin mého milého.

+1) Proč se mi nikdo neozve celý týden, ale vždycky mi někdo volá, když spím nebo souložím?

27.5. - 3.6. 2012

4. června 2012 v 21:20 | Alpa |  Pět plus jedna
Vidíte to, začala mi služba na letním kině a chodím v neděli z práce o půlnoci, takže bude moje pravidelná rubrika asi muset vycházet v pondělí nebo já nevím.

1) Poslouchám teď na noc Vinettoua (jako mluvené slovo), výborná záležitost.

2) Šiju si kytaru - tašku. Až bude hotová, bude vypadat fakt prďácky.

3) Po pěti měsících jsem zašla na víno s kamarádem. Zasmáli jsme se, postěžovali si a pak jsem mu pomohla vybrat květinu pro přítelkyni.

4) Letní kino už začalo! Pravda, je to do dlouha do noci a chodím teď sedm dní v týdnu do práce, ALE člověk může v kině jíst pít a i kouřit, takže je to prima.

5) Rozhovor s mými sestrami. Občas se zadaří a opravdu zajímavě si popovídáme. Tak jsem zase o něco moudřejší, co se jejich života týče, páni!

+1)Proč sakra musí pršet vždycky, když jsem venku, daleko od domu a nemám deštník??