Červenec 2012

22.7. - 29.7. 2012

30. července 2012 v 13:47 | Alpa |  Pět plus jedna
1) Oběd v indické restauraci. Zase jsme se po dlouhé době s kamarádkou přežraly. Jupí.

2) Nález nového designového obchůdku v našem městě. Už ím, kde koupím milému dárek k výročí! A možná ještě k dalším pěti příležitostem (a pěkně mu tím obohatím šatník).

3) Petanque na plácku před barákem. Moc nám to nešlo, ale to neznamená, že bychom se u toho nebavili.

4) Oběd a koupání u mých rodičů. Hezky jsme se rozloučili a já je odeslala na týden na dovolenou, což znamená, že mě doma nikdo neuvidí. Uvítají to obě strany.

5) Konečně jsem viděla Martha Marcy May Marlene! Zvláštní film. Trochu dost zvláštní. Musela jsem si pak srovnat náladu jedním dílem Simpsonových, přesto doporučuji.

+1) Proč není pořád vidět měsíc a slunce zároveň?

15.7. - 22.7. 2012

23. července 2012 v 5:57 | Alpa |  Pět plus jedna
1) Fakt, že po setkání s milého rodiči si ho vážím ještě mnohem víc.

2) Narozeniny mého dědečka. Mnoho vína prolito, milý bavil ostatní historkami nebo jen tak poslouchal a bylo to prima.

3) Výlet na kolech. Trošku za deště, takže jsme po osmi kilometrech zapadli do hospody a skoro tři hodiny v ní zůstali.

4) Konečně jsme měly s kamarádkou příležitost urovnat ty neshody ke kterým došlo v minulých týdnech. A nakonec to byl zase velmi zábavný večer, byť jsme byly obě společensky unavené.

5) Písnička v rádiu. Byť to byla Rihanna, která není úplně můj šálek kávy (chtěli jsme Michaela Jacksona - co to je když vám na rádiu FAKTOR řeknou že nemají Kluse, ale můžou nabídnout Rihannu nebo Jacksona, my si vybereme - a oni zahrají to druhé??!), každopádně to bylo s věěnováním od milého a to se počítá.

+1) Proč člověk musí brečet když svléká cibuli?

8.7. - 15.7. 2012

17. července 2012 v 17:39 | Alpa |  Pět plus jedna
Achjo, a nedaří se mi to poslat včas a nedaří.

1) Napsala jsem svůj první text k písničce (ahá, tak možná proto jsem tenhle článek napsala pozdě). Je to zatím jen polotovar a ještě jse se ho neodvážila dát našemu uměleckému vedoucímu, ale i tak je to něco.

2)Naučila jsem milého zacházet se zrcadlovkou. Výsledkem je i pár moc pěkných fotografií.

3) Konec agenta W4C prostřednictví psa pana Foustky. Výborná parodie na Bondovky. Doporučuju, pokud máte rádi starší černobílé filmy.

4) Koncert s kapelou na náměstí. Fajn publikum, dobrý pivo a písničky měly šmrnc. A vůbec nepršelo!

5) Pěkný romantický večer ve dvou. Víno, svíčky, večeře a dezert. Občas se musíme trochu rozmazlovat.

+1) Může se člověk jen "ptylovat"?

Naše idoly

12. července 2012 v 18:00 | Alpa |  O nás, o vás i o nich
Johny Depp, Brad Pitt, Jared Leto, Daniel Craig, Lenny Kravitz, David Beckham, Jessica Alba, Angelina Jolie, Scarlett Johansson, Selena Gomez, Vímjá Kdoještě,... Vzdycháme nad nimi, případně si lepíme jejich obličeje na zdi. Někteří jsou živí, jiní mrtví, u některých odmítáme připustit, že už zestárli. Ale co je hlavní. Jsou jen idoly a ikonami. Jsou skuteční, ale skoro jako by nebyli. Bezhlaě se do nich zamilováváme, toužíme, propadáme hysterii, dokonce podle nich upravujeme své nároky na skutečné partnery. Ale co o nich vlastně víme? Pouze to, co oni a jejich okolí nechají prosáknout do tisku. Nic víc, nic míň. Upravené a zkreslené polopravdy. Být dobrou hvězdou znamená taky dobře manipulovat s médii. A i když budeme pracovat pouze s těmito polovičatými informacemi, tyhle naše modly z toho taky nejvyjdou nejlíp. Chtěli byste muže, co nikdy nedodělal střední školu, bývalého feťáka, chlapa co má všude možně tetování a vlastním dětem by nejradši kupoval marihuanu? Tak si to přeberte.
Vám všem, co sníte byť o jediné noci s některou hvězdičkou vzkazuji jediné: "Stejně se vám nikdy nepovede klofnout Johnyho /Angelinu/ kohokoliv, a i kdyby, asi byste o to stejně nestáli. Tak jako tak, kdyby se vám to náhodou povedlo, používejte ochranu. Díky jejich napůl utajovaným divokým životům nikdy nevíte, co byste mohli chytit."

Rain for People 2012 - Sobota, odjezd domů

9. července 2012 v 20:00 | Alpa |  Rock for People
Budíček v osm ráno. Do hodiny máme sbaleno, včetně trofejí - mnoha náhradních kolíků ke stanům, dvou židliček skládacích a jedné nafukovací matrace zelené, kteréžto jsme posbírali mezi stany jako věci zde zanechané. Poslední cigareta na rozloučení s areálem a už ťapeme se vší parádou i bagáží na svoz do Hradce. Tam si poctivě vystojíme frontu na párek v rohlíku, aby nám, když se konečně dostaneme na řadu, řekli, že párky už došly. Kupujeme tedy čerstvé rohlíky, paštiku, česnekovou pomazánku a vysočinu a snídani šampionů si dopřáváme ve vlaku. Pak čekáme v Praze hodinu na vlak domů. Sedíme před nádražím na ukořistěných židličkách a pokuřujeme a jíme několikrát převařené gumové medvídky, načež po cestě vzniká tiráda o gumovém medvídku, kterou raději nezveřejním. Hurá domů, do vany, do pohodlí, do pekárny, do prdele, to se mi chce spát!
Třetí ročník úspěšně za námi, příští rok nashle.

Rain for People 2012 - Pátek, den pátý

9. července 2012 v 19:00 | Alpa |  Rock for People
Únava padla na město. Kamarádka odjela domů, nachcípaná a naštvaná, aby neodmarodila Colours of Ostrava. Nálada se trochu uvolnila, počítali jsme padlé (stany - v areálu to zruinovalo několik stánkařů a zbouralo hospodu) a sušili věci. S vědomím, že ta čina přijde dnes večer znovu, načínáme poslední krabičky cigaret a popíjíme kávu a olivy. Seznámíme se s holkou, co poslouchá Mandrage a celou včerejší bouřku problila ožralá a úplně mimo na Toi Toice, tyto informace o ní vypovídají cosi nelichotivého. Navíc ona i její kamarád (který po ní vyloženě jede) vypadají, že utratili všechny prachy za chlast a nakýblují se k nám na oběd. My máme naštěstí jídla dost, takže se kliďánko podělíme. Navíc, holka mi chválila hand made tašku a náušnice, takže mám kontakt na potenciální kšeftík v Ostravě. Pak zamíříme do areálu. Korunky dochází, vyměníme tedy asi sedmdesát posbíraných kelímků za peníze na jedno pivo a stojánek. Pak se trochu potýkáme s účtem na Google +, vyfotíme se s falešnými hudebními nástroji a získáme tím každý triko Rock for People - jsem na Google +, k tomu tašku, létající talíř, brýle a vodní stříkačku. Inspector Cluzo, Mňága a Žďorp a dokonce i Vypsaná Fixa strávená trochu v polospánku, ze kterého mě při "Nejlíp jim bylo" trochu vytrhlo nepříjemné svědění. Slunce, pot, déšť a dva dny bez mýdla si vybraly svou daň - celá jsem se osypala. Posledních třicet pět korun za grepové pivo a honem ke stanům, já do sprchy, aby to šimrání trochu polevilo, pak dovnitř do stanu na pantenolovou masáž a trochu toho mazlení a najednou byla bouřka za námi. Vedle nás totiž bubnovali šamani do ešusů a trubek a zaháněli zlé počasí - a evidentně to zabralo. Od kamarádky mi chodily SMSky o naší situaci. Areál znovu otevřen, Horkýže Slíže budou za dvacet minut. Přemlouvám vyčerpaného milého, který nakonec svolí a jde se mnou. Chvíli čekáme na prostranství před pódiem, když nakonec moderátor ohlásí, že to musí prohodit a Horkýže budou až za třičtvrtě hodiny. Teprve tehdy vítězí únava nad elánem. Jdem spát.

Rain for People 2012 - Čtvrtek, den čtvrtý

9. července 2012 v 17:00 | Alpa |  Rock for People
11:30 - Ráno strávené s lovečákem a obilnými polštářky s vanilkovou příchutí, je to ráno velmi horké a ospalé, ze slunce je mi mdlo. Hledám stín a nakonec vystojím čtvrthodinovou frontu na sprchu, poté milému popisuji prsa naší festivalové kolegyně a mamince do telefonu včerejší zážitky. Teplé víno a pivo přidává líné náladě. Mám hlad a zároveň ho nemám. Smažím se i přes padesátkový ochranný faktor a příští dovolenou hodlám strávit v lednničce. Plánujeme vypít spoustu vody, piva, najít chlazený stan a vůbec.
Ještě pár drobných hádek, hrozný horko, tajně doufáme, že trošku sprchne. Koncert The Feud senzační, Selah Sue naprosto fenomenální - trošku jsem si vykřičela hlasivky a zatančila s milým. Pak ke stanům posilnit se nudlemi s glutamátovou příchutí. Na Čechomor jsem chtěla jít, ale nakonec zvítězilo teplé Zweigeltrebe Rosé. A Hej Gorale jsem si zabékala sama. Víno, ženy zpěv a bylo fajn. Pak na The Kooks. Kamarádka z nich byla odvařená, mě zas tak moc nechytli. Navíc se mi chtělo furt čůrat. Sledovala jsem raději oblohu, než dění před stage. Viděla jsem, jak se zatahuje. A zase jsem potřebovala na záchod. Takže jsem se ujistila, že mí společníci zůstanou na tomtéž místě a šla jsem. Ale přitom jsem pořád koukala nahoru, postupovalo to čím dál rychleji. A pak jsem rozhodla, že chcaní počká, půjdu nejdřív zkontrolovat stany. Z rychlé chůze se po opuštění areálu stal běh (jakože normálně neběhám - zatím). Stejně jsem to nestihla. Když jsem kličkovala mezi stany k těm našim, už pršelo a foukalo jak blázen. Tráva klouzala a všude kolem lítaly věci. Přímo na našem stanovém náměstí mi vlétla pod nohy zákeřná karimatka a já se natáhla na prdel jak po banánové slupce. Najednou bylo jedno, jestli si půjdu navléct pláštěnku. Přede mnou spoušť, náš protékající stan zbořený (spala jsem střídavě ve stanu s kamarádkou a s přítelem - tenhle byl technicky vzato milého, ale byl větší), kamarádův stan stojící a držící, ale jednoplášťový, tedy dost možná v něm není co zachraňovat, jako poslední přítelův stan (technicky vzato můj, ale nebudem to zamotávat) obrácený na střechu držící pouze na dvou kolíkách. Ten převrácený zachraňuji jako první. Stavím ho na všechny čtyři, okolo odcizím několik nepotřebných kolíků (povalujících se, případně držících vedlejší části, nikoliv základy stanů) a stan drží. Věci, které se z něj vysypaly, poněvač vnitřní část byla otevřená aby větrala, hážu dovnitř spolu s taškou, ve které už mám zřejmě trochu provlhlý telefon a peněženku - raději to nekontroluji. Pak začnu stěhovat věci z rozpadlého stanu, nejdřív spacák a karimatku, pak obě krosny, pak ještě nějakou hromadu věcí. Při poslední várce se rozprší ještě víc, začnou padat jehličky. Stěhování vzdávám (ve stanu nezbylo nic zásadního), a ten malý Hannah stan zapečeťuji. Vystojím si pak KONEČNĚ frontu na záchod (víte co to je, když se vám v dešti chce ukrutně čůrat a vy víte, že prostě ještě nemůžete odejít?), při té cestě ulovím ještě další popadané kolíky, kterými zajistím všechny vedlejší šňůry. Takže věci jsou vesměs v suchu. Pomáhám potom kolegyním ze sousedství vylévat vodu z jejich obydlí. A víc neumíš, táži se stvořitele, když už na sobě nemám nitku suchou (neměla jsem toho moc, co by promoklo, jen košili a kraťasy) a držím šňůry vedlejšího stanu. Dožaduji se alkoholu na zahřátí, argumentuji tím, že v tom slejváku si zapálit nemohu a potřebuji se zahřát. Dostávám lžíci vepřové konzervy a rum. Z T-mobile stage je slyšet: " Odstupte od pódia, ať se nikomu nic nestane." A vzápětí zas: "Běžte se spořádaně schovat, žene se sem Mordor." Zmůžu se na smích. Vzápětí přibíhají v růžových pláštěnkách kamarádi. Poslušně hlásím kamarádce i příteli, že většina věcí je v suchu. Milý mě obejme se slovy, že jsem úžasná, kamarádka zatím řeší, jestli jsem jí vzala i holinky. Jsem trochu uražená, protože já jsem mokrá jak myš, žádnou pláštěnku jsem od T-mobile nedostala a místo čůrání jsem šla zachraňovat věci nás všech, tak bych si zasloužila trochu vděku. Ještě chvíli pomáháme s drobnou evakuací, stan našich kamarádek fixujeme tak, aby alespoň trochu držel sám a popíjíme. Milý se činí, kamarádka stojí a drží si pláštěnku, že má pod ní tašku s mobilem a nemůže sloužit. Když je toto hotovo, schovává mě milý pod provizorní stan a zapaluje cigaretu. Vypráví, že oni strávili první vlnu pod mostem, když se začaly rozhazovat růžové reklamní pláště do deště. Prý tam pak chodil mezi lidmi a ptal se: "Neviděli jste mýho kamaráda? Má růžovou pláštěnku." Byla jsem moc šťastná, že to bere takhle s humorem. Moc jsem to v tu chvíli potřebovala. Říkala jsem, že když ve zdraví přežijeme tohle, přežijeme spolu už všechno. Když přestalo pršet, načali jsme všechen chlast, co nám zbyl, hodili telefon do hrnce a vytvořili si vlastní circle pit. Pařili jsme, chlastali a kouřili jednu za druhou. Když nahlásili, že se bude areál znovu otevírat, parta se trochu rozsypala. My ještě vyměnili pět cigaret za Amundsen blikací přívěsek a šli jsme se tři vyspat do stanu pro dva, spolu se třemi krosnami a spoustou dalších věcí, takže jsme si nikdo nemohl natáhnout nohy. Faith No More i Orbital zrušeni (já to přeci říkala, že na FnM přijedou všechny bouřkové mraky). Ale punk's not dead!

1.7. - 8.7. 2012

9. července 2012 v 16:25 | Alpa |  Pět plus jedna
1) Rock for People. Tak dobrý festival, že si zasloužil ne článek, nýbrž celou rubriku.

2) Cesta domů a po ní následující hloubková očista (použila jsem všechny ty přípravky co nikdy nepoužívám, jako hřeben, kartáček na zuby, šampon a podobně :D). Nakonec nejsem tak opálená, jak jsem si myslela. Byl to jen prach a bláto.

3) Normální jídlo. Italské těstovin s pestem a sušenými rajčaty (aneb po týdnu na glutamátové dietě chutná všechno nejlépe).

4) Při společném hodnocení jsem se trochu přeřekla, hrála si se slovíčky... A dala tak vzniknout novému slovu: Glutamfetamin.

5) Celý víkend stráven v posteli sledováním pohádek. Viděli jsme O statečném kováři, Nebojsu, Lotranda a Zubejdu, Prince a Večernici a nakonec Jak utopit Dr. Mráčka aneb Konec vodníků v Čechách. Bezva.

+1) Proč lidé hned očekávají to nejhorší?

Je trochu paradoxní, že má na zádech napsáno "přežil jsem RfP 2012", ale moc živě na té fotce nevypadá. Jó a mimochodem, dotyčný mě za tu fotku asi moc nepochválí, až jestli ji uvidí.

Rain for People 2012 - Středa, den třetí

9. července 2012 v 14:00 | Alpa |  Rock for People
13:30 - Výlet do Hradce. Sháníme pitnou vodu a holinky - které jsou po celém městě nyní nedostatkovým zbožím. Nakonec se úlovek vydaří. Vyřešíme zablokování milého telefonu, který včera někde vytratil, chvíli sedíme pod stromy a přemítáme o blijících klíšťatech, pak se trochu pohádáme o tom, čím pojedeme, přeci jen, po třetím dni nastupuje drobná ponorka. V autobuse pak rozvíjíme teorii o tom, že když zvedneme ruce nad hlavu, polovinu cestujících tím donutíme urychleně opustit prostor. Dneska svítí, takže nám s trochou štěstí stihne všechno uschnout. Chystáme se na Prodigy a procházíme obchůdky.
00:00 - Dochází ke střetům zájmů a povah, trochu se nám to sype. The Subways a pak Blue Effect (klasika, kterou jsme si s kamarádkou moc rády zazpívaly, zato milý ji příliš neocenil). Pak ještě Franz Ferdinand a zpět do stanů, převléct se z průsvitných šatiček do kraťasů, plavek, košile a holínek. A hurá na Prodigy. Jejich již tradiční čtyřicetiminutové zpoždění nevylepšil ani dost splývající zvuk, přesto jsem byla v extázi. Tančila jsem jako o život jen v šortkách a vršku od plavek, se svítící trubičkou v ruce, lil ze mě pot a bylo to super. Pak už ale moc ne. Milý nevypadal, že se baví (říkal, že u to nesedlo do nálady v tu chvíli a byl unavený). A pak měla po náladě i kamarádka. A díky tomu i já. Nejde to, udržet si smysl pro humor a dobrou náladu, když dva lidi, které máte rádi střídavě prudí. Milý trochu zbytečně nadával na všechno kolem, kamarádka zase měla se vším problém a já? Já měla problém s nimi a vůbec jsem tam nechtěla s nima být. Došlo i na depresi, měla jsem pocit, že to já jsem selhala, že prostě neumím rozdělit svůj čas mezi ně dva rovnoměrně.

Rain for People 2012 - Úterý, den druhý

8. července 2012 v 18:00 | Alpa |  Rock for People
(den nultý - pro nadšence)

16:00 - Od půl páté ráno střídavě chčije a chčije. V 16:00 je už dvě hodiny v kuse přívalák jak kráva, po stanu máme rozložené pláštěnky ve snaze zachránit co nejvíce. Fandíme našim souputníkům, kteří se rozhodli pro cyklojízdu z Prahy a jsou momentálně nějakých 20 kilometrů od Hradce. Jeden z našich stanů se potápí a jeho kapitán statečně zůstává na palubě a ešusem vylévá vodu z lodi. Ten náš zatím drží, byť do něj místy kape a stěny se přibližují k sobě - stan zřejmě každou chvíli imploduje. Klení naší souputnice: "Já se na to můžu vysrat," rychle zarážíme, protože i to by se mohlo stát - počasí je nepředvídatelné. Mám podezření, že Faith No More pořádají tak zoufale málo koncertů, že na ně už dneska stojí všechny bouřkové mraky frontu. Vzhledem k tomu, že hrají až ve čtvrtek, máme se nač těšit.
18:00 - Přestalo pršet a přijela tráva. Od té chvíle se pohybuji v jiné dimenzi. Časový posun oproti ostatním se každou chvíli mění. Všichni jsou pomalí a omezení a vůbec nic nechápou, vybírají si špatnou trasu a tak. Pak jsem najednou já jak ze zpomaleného filmu, mé tělo přestane stíhat mé myšlenky. Když konečně vystojíme frontu do areálu, hned za branou zjistím, že nemám peněženku. Když se milý rozhodne, že mě doprovodí zpátky, trochu protestuji. A utíkám mu. Na cestě k městečku pak znovu prohrabávám tašku, protože si nejsem jistá, jestli se mi to nezdálo a peněženka není na svém místě. Ve stanu už propadám panice, zuřivě prohrabuji věci, pak konečně nacházím. Vzápětí pak nemohu najít telefon. Znovu nastoupí panika a hledání. Telefon je stále v tašce. Milý si lehá ke mně a podává mi vodu a hladí mě po vlasech. A tehdy přichází ta nejhorší část - nejsem si totiž jistá, jestli je to on. Jestli mě nešel doprovodit někdo úplně cizí, jestli neležím v cizím stanu, koukám se na něj a místo jeho obličeje problikává nějaký jiný, neznámý. Pak už jen ležím a soustředím veškeré své síly na to, abych nad svou myslí i tělem získala znovu kontrolu. Už hulit nebudu, fakt. Ještě vyprávím milému, co všechno se se mnou děje a žádám ho, ať si to pamatuje, kdybych se ho na to ráno ptala. Když to přešlo, vrátili jsme se zpět na koncert Tomáš Kluse. Byl jako obvykle skvělý a zábavný, i když mu neustále selhávaly kytary a vazbil mikrofon. Jiná hvězda by to už dávno vzdala, on to vzal s humorem. Když mu v polovině skladby znovu selhal zvuk, prohlásil: "Nezapomeňte, že jedině přerušovaná píseň je bezpečná píseň." Pak jsme si dali langoše a kukuřici a zpátky do stanu. Tělo už jsem ovládala, takže jsme toho ve stanu s milým využili a užili. A usnula jsem v jeho náručí, lehce vyčerpaná.

Rain (Rock) for People 2012 - Pondělí, den první

8. července 2012 v 15:50 | Alpa |  Rock for People
(technicky vzato den mínus první, podle rockforpeopláckého času)

Čtyři z tanku a pizza. A ovocný koláč. Dvě holky a dva kluci. Za cestu do Hradce padlo za vlast devět litrů ovocného piva. Na místě je pak následoval další litr a půl, pár Kozlů, lahev Piňa Colady a spousta cigaret. Večer zevlíme na betonu, pijeme první pivo chlazené a posloucháme acoustic Rattle Bucket. Po cestě jsme všichni unavení, spánek nám však není dopřán. Vedle se ZASE zabydleli Němci, tentokrát ne s vuvuzelou, nýbrž s Megafonem. Scootrovské "Hyper, hyper!", které tam mají nahrané jako smyčku, vyřvává až do brzkých ranních hodin.

24.6. - 1.7. 2012

8. července 2012 v 10:20 | Alpa
Díky intenzivním přípravám na festival jsem nestihla pravidelný článek dokončit včas. Proto článek za předminulý týden dostáváte až nyní. Ale vynahradím vám to - dostanete podrobné zápisky z Rock for People, můj BLOK na psaní totiž nepromokl.

1) Seděla jsem v okně s milým na ten večer poslední cigaretě.

2) Šéfová nemluví řečí mého kmene. A konečně nejsem jediná, kdo to uznává.

3) Trocha nákupů, cigarety, alkohol, to všechnno odvezeno na kole.l

4) Á už tu máme balení na Rock For People, jupí!

5) V pondělí ráno vstanu, milý zatím dospává noční a já dojedu na kole pro snídani, obstarám vše, co chybí a pak sama (!) uklidím kolo do sklepa - jen pro představu, znamená to postavit kolo na zadní, zvednout asi půl metru a zavěsit na hák.

1) Proč si cikáni myslí, že budou všude dostávat něco zadarmo? (tohle musím vysvětlit, nejsem rasista, tohle přímo vyplynulo z celkem přátelského rozhovoru s jedním asi jedenáctiletým romským tanečníkem)