Prosinec 2012

Rekapitulace

31. prosince 2012 v 23:57 | Alpa |  O mně?
Nějak jsem měla teď zatraceně málo času. Jednak mě tedy zaneprazdňovala škola, která se rozhodla, že druhá polovina listopadu je ideální čas na zadávání seminárek, referátů a podobných věcí. Pak je tu ten fakt, že už vedu vlastní domácnost a těžko si na to zvykám. A pak taky to, že muzikanti mají touhle dobou napilno s Vánočním programem. Zejména ti, kteří ho letos nestihli zkoušet už od září, jak se to obvykle dělá. Takže jsem to s kapelou chtěla zase zabalit. Protože jako v červnu, i když nám zase teklo do bot, přesto to nikoho nepřinutilo chodit na zkoušky včas nebo bez dětí. Jenomže pak mě tak napadlo, o co všechno bych přišla, kdybych nezpívala s HMVB. Výlet s Táborskou delegací do Kostnice, celonoční popíjení ve vířivce pětihvězdičkového penzionu ve Slovinsku, báječná show s Nightwish revival Praha v SaSaZu... A pak jsem tyhle úvahy nějak posunula dál... Na takovou rekapitulaci roku.
Takže krom Slovinska a SaSaZu, což jsou taktéž letošní záležitosti, jsme stihli natočit druhou desku (s vypětím všech sil a na poslední chvíli, ale stejně). Jedeme dál. Viděla jsem výstavu La Chapella a Lennonovu zeď (ano, teprve letos v lednu jsem zjistila, že je v Praze Lennonova zeď). Skočila jsem si k narozeninám z mostu. Dostala jsem se na vysokou (pro velký úspěch podruhé) Byla jsem týden na kolech, pod stanem a vůbec. V září jsem slavila vůbec první výročí a dostala k němu první prstýnek od milého (někomu se holt tohle nikdy předtím zažít nepovedlo, no) a vzápětí jsme už spolu bydleli (to se totiž pozná tak, že už vás vaše matka nečeká doma a je - byť příjemně - překvapena, když tam náhodou jste). Absolvovala jsem svůj asi pátý kurz první pomoci, ale pozor, novinka, tentokrát jsem během něj byla ještě pěkně lízlá (protože nám naordinovali školu v sobotu a předtím byl maturitní ples na kzerý jsem nutně potřebovala jít). Taky jsem hodně šila a letos jsem se zúčastnila univerzitních designových setkání a tak jsem měla penízky na Vánoce. A konečně, Vánoční koncert, vánoční přípravy (o těch více zde), vánoční Rybova mše (kde jsem znovu vyzvala svoje hlasivky k sopránu a vysokému A). A Silvestr. Ten je asi tak teď. Samozřejmě tuhle rekapitulaci píšu asi o dva dny dříve, abych v tuhle chvíli mohla nerušeně popíjet s přáteli. Takže 3-2-1- Šťastný Nový rok!

Před Vánoci pohoda,...

29. prosince 2012 v 13:00 | Alpa |  O mně?
Letošní Vánoce byly poměrně zásadní. Ani ne tak pro mě, já už zažila Vánoc spoustu, jako spíš pro mého milého. Nejen že to byly jeho první Vánoce s mojí rodinou, byly to jeho první Vánoce vůbec (pokud nepočítám ty trochu zmatené, co jsem musela loni rozdělit mezi něj a rodiče). Jeho rodina jsou jehovisti. A on se k tomu nikdy moc nehlásil. Má to ale několik výhod - nemusíme nikomu z nich kupovat dárky, nemusíme očekávat jejich návštěvu o svátcích a hlavně nemusíme řešit, u kterých rodičů budeme letos na Vánoce. No, pojďme dál. V naší rodině se už několik generací předává tradice, že vánočku pečou muži. Jinak zde funguje genderové rozdělení rolí, ale vánočka je mužská záležitost. Se kterou byl můj milý obeznámen. A také s faktem, že učit ho bude můj děda. Moc chytrý člověk, který každý rok remcá, jak se mu nepovedla jeho geniální vánočka ("nenakynulo mi těsto, je jak kámen" - "No, jen si nějakou vemte a můžete ji rovnou vyhodit z okna, vyšla mi z toho prostě taková buchta"). A co hůř, známý nám měl v den pečení přivézt domů stromeček, takže jsem milého do jámy lvové poslala samotného, abych na ten stromek počkala. Ale všechno nakonec dopadlo na výbornou. Milý nebyl umlácen kamennou vánočkou a ta jeho se moc povedla. Dokonce měl ještě nějaké volno, než jsem přijela, takže byl ihned využit k loupání brambor na salát. Večer pak všichni šli na můj koncert do Orionu. Generálka zněla jako velká tragédie, ve finále to nedopadlo zas tak zle.
Druhý den se postupovalo jako každý rok. Ráno Vánočka a pohádky, poslední úklid, návštěva u babičky, pak už příprava štědrovečerní večeře, zase trochu pohádky (stáhli jsme si s milým první sérii Toma a Jerryho a všechny to tak nadchlo, že nás jednu chvíli sedělo na sedačce pro dva až tři lidi pět). Rybí polévka byla luxusní, nikomu v krku neuvízla kost, připili jsme si na hezké Vánoce a šli k piánu zpívat koledy, zatímco táta odešel, že ještě musí něco udělat v pracovně (líbí se mi, že i přesto, že už jsme u nás všichni dospělí, pořád hrajeme hru na Ježíška). A za chvíli už zvoní zvoneček a jdeme ke stromečku. Znovu si přejeme veselé Vánoce a prskáme na prskavky. A pak už je v obýváku jen neskutečný nepořádek z toho, jak sedm lidí rozbaluje dárky. Milý byl úplně naměkko. Dostali jsme spoustu věcí do bytu a vůbec. O půlnoci pak jdeme všichni na mši, asi do dvou se shánějí moje sestry, které nejsou k nalezení. Na Boží hod pak pánská sekce rodiny (tedy táta a můj milý) montovala šatní skříň do dětského pokoje. A večer nás odvezli domů, abychom si mohli nainstalovat nový stůl a věšák, povléct do nového peřiny a ozdobit vlastní stromeček...

... Ale Vánoce jsou pro mě vždycky trochu vyčerpávající. Kor když jsou takhle ve velkém. Moje máma vždycky chtěla velkou rodinu a spoustu lidí doma na svátky. Jenže já jsem trochu vlk samotář. Né že bych s ní nesdílela to nadšení a tak. Jenže potom potřebuju nějaký čas klid, tak dva tři dny sama pro sebe. Jenže jsem zapomněla, že teď nemám pro sebe čas vlastně žádný. A noční můra po Vánocích je tady.
Jednak jsem teda nastydlá a nejradši bych se zachumlala do peřin tak, že už by mě nikdo nenašel. Pak, nemám vůbec žádnou chuť na sex. A co hůř, já nemám vůbec náladu na to, aby se mě pořád někdo dotýkal. Vždycky jsem trpěla nedostatkem fyzického kontaktu, teď už jsem dlouho nebyla sama (a tím myslím nejen sama bez chlapa - to je dobře, že už bez něj nejsem - ale taky sama jako sama) a mám ho přebytek. Hrozně se to ve mě teď pere. Miluju ho a vím že ho miluju, ale pořád na něm hledám chyby, nechci aby mě objímal, nechciabychom se koukali na tohle, možná na mě miláčku vůbec nemluv ano. Ne, nic se neděje. Ne, doopravdy. No, takže jsem teď v patové situaci. potřebovala bych víkend sama pro sebe a trochu jarního sluníčka, abych se probrala. Splíny mě nebaví, tím víc, že on teď neví co se děje a já mu to neumím vysvětlit.