Duben 2014

Mimozemšťani

11. dubna 2014 v 16:15 | Alpa |  Výmysly
To, že existují mimozemské rasy, které unášejí lidi a zkoumají je, už víme. Ale nikde není psáno, proč to vlastně dělají. Já to vím. Na jejich planetě byl kontaminován zdroj tekutin a hrozilo, že celý druh vyhyne. A tak jejich nejlepší vědci vysílali sondy na vzdálené světy aby nalezli nový. Zároveň pracovali na vyčištění svého zdroje. Novou zásobárnu jim sondy neposkytly, řešení problému však ano. Na jedné planetě se vyskytoval tvor, jehož systém přesně odpovídal způsobu filtrace, který potřebovali. Odvezli několik tvorů na pozorování. Bezvýsledně. Po mnoha a mnoha pokusech a simulacích se ukázalo, že způsob filtrace není možné zreprodukovat natolik věrně, aby byl stejně účinný. Zbývala tedy jediná možnost. Využívat filtrační systém přímo v živých tvorech. Ovšem těch pár exemplářů, které měli v laboratořích, by nestačilo pro celou jejich planetu, a nebyli s to naklonovat je, a tak tedy každou noc přiletí s vesmírnými cisternami na zemi a prohání vodu naším systémem aby výsledný produkt mohli odvést zpátky. Často se stane, že člověka tento proces probudí. Mimozemšťané už si zvykli při nejmenším pohybu tvora urychleně sbalit a zmizet. Ovšem v tu chvíli ještě nefiltrovaná tekutina zůstává v lidských útrobách.
* * * * * * * * * * * * * *
Tak a proto se vám chce kolikrá uprostřed noci čůrat i přesto, že jste před spaním nepili.

Poznámka: Nejedná se o konspirační ani jinou teorii, napadlo mě to v polospánku a přišlo mi to vtipné, tak mě neberte vážně, díky.

Od víry k nevíře a zase zpátky

10. dubna 2014 v 16:54 | Alpa |  O mně?
Pamatuji si, jak jsme se s rodiči vraceli z návštěvy příbuzných. Bylo zrovna po dešti a nebe bylo zatažené, jen místy prosvítalo slunce. V oblacích se pak udělala docela velká díra, kterou se paprsky dostaly skrz. A tam, v té mezeře jsem viděla stromy. A květiny, ptáky a zvířata, ale taky domy a lidi a k tomu všemu lákal jediný paprsek světla. A pak přišla zatáčka do lesa. Když jsme z něj vyjeli, už na obloze nic nebylo.
Bylo mi asi osm. Tehdy jsem s vírou žádné problémy neměla. Hlavně jsem ani moc nevěděla, co to ten víra je. Zato jsem četla dětskou Bibli, takže všechny ty věci o Bohu, Kristu, nebi a pekle jsem znala. A tohle bylo poprvé, kdy jsem věřila že nebe je. A vypadalo zajímavěji, než andělíčci s harfami. Opravdověji.
Později, asi jako kdekdo, jsem se považovala za nevěřící. Co byste čekali od tápající puberťačky. Ale dneska, kdy bych řekla, že tohle tápání už zdaleka není tak divoké, vlastně nevím. Protože nemůžu prohlásit, že by nějaká víra byla správná nebo špatná. Nemůžu říct, zda-li je lepší věřit v nebe a peklo nebo v reinkarnaci. Myslím si, že není důležité, jestli ten, který má prsty v našem stvoření byl Bůh, Krišna, Jehova nebo Alláh. Co důležité je a na co mnoho věřicích i nevěřících rádo zapomíná, že že by se člověk měl snažit být dobrý. Že svoboda jednoho končí tam kde začíná svoboda druhého. Že kdo po tobě kamenem, ty po něm chlebem. A chovej se k lidem tak, jak chceš, aby se chovali oni k tobě. Je úplně jedno v co věříte (teď jsem se asi mnohých z vás dotkla). Ale spousta věřících svou vírou pouze ospravedlňuje a smetá ze stolu všechno to, co dělají špatně. Spapám sušenku, napiju se vína a odpuštěno. Takhle to nefunguje.
O to se aspoň snažím já. A to město v oblacích muselo být na místě jako je Brazílie, protože tolik cizokrajných zvířat a rostlin jsem jinde neviděla. Tam se mi asi bude líbit.

Jak zničit celý seriál jednou epizodou

5. dubna 2014 v 15:35 | Alpa |  Filmy, Seriály
Stejně jako mnoho dalších jsem sledovala Jak jsem poznal vaši matku a stejně jako mnoho dalších jsem se těšila, až to skončí. Kvalita seriálu trochu klesala a poslední série, která byla celá o svatbě, se dala přežít jenom díky naprosto rozkošné Tracy (Cristin Milioti). Té se nakonec povedlo to, že jsem vidinu úplně poslední epizody brala trochu s lítostí, protože ta holka by mě nějakou chvíli hrozně bavila. Podobně jako Zooey Deschanel. No prostě, dala jsem si popcorn a udělala jsi z toho trochu důležitější okamžik, než si to zasloužilo a sledovala jsem. *SPOILER ALERT*

Lightning Bolt

3. dubna 2014 v 19:31 | Alpa |  Hudba
Poslední album od Pearl Jam (vyšlo teda už v říjnu loňského roku) jsem objevila díky seriálu Jak jsem poznal vaši matku (který díky poslednímu dílu z duše nenávidím a už ho asi nebudu chtít vidět), kde na konci hraje super písnička.
Teda, to, že jde o Pearl Jam se prostě pozná. Né, že bych je měla nějak zvlášť naposlouchaný, ale hlas Eddieho Veddera je prakticky nezaměnitelný. Navíc, co mám naposlouchaný, je soundtrack k Into the Wild (který, překvapivě, je celý jeho), takže prostě vím. Stačilo pak už jen dohledat, ze které je to desky a bylo. A musím říct, že jejich diskografii zas budu muset oprášit. Protože mě moc baví. Ta tvorba vůbec. Ale z nějakého důvodu, podobně jako donedávna Foo Fighters, jsem si vždycky řekla "ježiš to je dobrý, to si musim natahat do mp3ky" a vzápětí to vypustila z hlavy. Druhá kapela už má stálé místo na playlistu (byť, když tak o tom uvažuju, už jsem je nějakou chvíli neslyšela), Pearl Jam se tam teď musí probojovat a udržet místo v mojí poměrně bohaté škále žánrů ( - co je to škála? - To je takové období...v životě chlapce...už musím jít - kdo ví z čeho to je, dostane bludišťáka).
Vím, že to není nejlepší strategie, začínat od posledního alba k prvnímu ale aspoň něco. Každopádně kdo jste se s Pearl Jam ještě neseznámil, udělejte to, kdo ještě neslyšel to album, tak taky (protože je fakt moc hezký) a kdo už to má všechno na playlistu, dobře vám tak. Jo a na poslední díl HIMYM se nedívejte. Fakticky.


Proměnamě, pro mě za mě...

2. dubna 2014 v 20:07 | Alpa |  Hudba
Už jsem dlouho nehodnotila žádnou kultůru, a konec minulého měsíce zaznamenal v Čechách hned 2 křty CD, oba mnou velmi očekávané. Dneska tedy o novém Tomáši Klusovi.
Musím konstatovat, že fanoušky jeho prvních dvou alb, případně písničky "Pánu Bohu do oken" asi do noty úplně nepadne. Z Tomáše je totiž trochu hipík. Půlka textů je vesměs pozitivní, Tomáš zpívá o lásce a víře... Prostě to není něco, co by jeho posluchači (tedy až do rozhovorů o albu které byly zveřejněny někdy po létě nebo kdy) asi úplně ocenili, nevím. Každopádně mně se do vkusu trefil báječně. Hrozně si užívám optimistickou náladu některých písniček, pravdivé texty jiných a taky některé neotřelé melodie. Jedna skladba zní v cikánském rytmu, další vyvolá myšlenky o Japonsku, jedna mi zase trochu připomíná The Cranberries. Celkově ale mám pocit, že jde o skladby vyspělejší než na předchozích albech.
Ovšem abyste hned nebyli uzklamaní, přesto, že Klus trochu "zalternativněl", neznamená to, že ho nepoznáte. Hříčky se slovy jsou stále stejně milé a u mnohých textů se člověk musí usmát nebo i zasmát (když to uděláte na ulici, vypadá to divně, aspoň soudě podle výrazů kolemjdoucích) . U mě dobrý. Jsem s deskou naprosto spokojena a napojena (Jo, je to nejvíc pozitivní song ze všech a můj oblíbený, ale ten vám sem dávat nebudu).