Od víry k nevíře a zase zpátky

10. dubna 2014 v 16:54 | Alpa |  O mně?
Pamatuji si, jak jsme se s rodiči vraceli z návštěvy příbuzných. Bylo zrovna po dešti a nebe bylo zatažené, jen místy prosvítalo slunce. V oblacích se pak udělala docela velká díra, kterou se paprsky dostaly skrz. A tam, v té mezeře jsem viděla stromy. A květiny, ptáky a zvířata, ale taky domy a lidi a k tomu všemu lákal jediný paprsek světla. A pak přišla zatáčka do lesa. Když jsme z něj vyjeli, už na obloze nic nebylo.
Bylo mi asi osm. Tehdy jsem s vírou žádné problémy neměla. Hlavně jsem ani moc nevěděla, co to ten víra je. Zato jsem četla dětskou Bibli, takže všechny ty věci o Bohu, Kristu, nebi a pekle jsem znala. A tohle bylo poprvé, kdy jsem věřila že nebe je. A vypadalo zajímavěji, než andělíčci s harfami. Opravdověji.
Později, asi jako kdekdo, jsem se považovala za nevěřící. Co byste čekali od tápající puberťačky. Ale dneska, kdy bych řekla, že tohle tápání už zdaleka není tak divoké, vlastně nevím. Protože nemůžu prohlásit, že by nějaká víra byla správná nebo špatná. Nemůžu říct, zda-li je lepší věřit v nebe a peklo nebo v reinkarnaci. Myslím si, že není důležité, jestli ten, který má prsty v našem stvoření byl Bůh, Krišna, Jehova nebo Alláh. Co důležité je a na co mnoho věřicích i nevěřících rádo zapomíná, že že by se člověk měl snažit být dobrý. Že svoboda jednoho končí tam kde začíná svoboda druhého. Že kdo po tobě kamenem, ty po něm chlebem. A chovej se k lidem tak, jak chceš, aby se chovali oni k tobě. Je úplně jedno v co věříte (teď jsem se asi mnohých z vás dotkla). Ale spousta věřících svou vírou pouze ospravedlňuje a smetá ze stolu všechno to, co dělají špatně. Spapám sušenku, napiju se vína a odpuštěno. Takhle to nefunguje.
O to se aspoň snažím já. A to město v oblacích muselo být na místě jako je Brazílie, protože tolik cizokrajných zvířat a rostlin jsem jinde neviděla. Tam se mi asi bude líbit.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Barbora Barbora | E-mail | Web | 12. dubna 2014 v 16:19 | Reagovat

Máš pravdu, já teď začala chodit do kostela, protože mám věřícího přítele a tak jsem se začala o tyhle věci trochu víc zajímat. On je k tomu vedený od malička a vlastně tam chodí už jen ze zvyku, takže z kázání vlastně nic nemá, zatímco já tam sedím a poslouchám každé slovo :D I tak mě to furt nepřesvědčilo, abych propadla nějaké víře, ale pár věcí na tom zajímavých je, nedávno se mi líbila věta: "I když se proti mně utáboří vojsko, nevyděsí se mé srdce" :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama