Květen 2014

Závislostmi ke zdraví

1. května 2014 v 19:41 | Alpa |  O mně?
Vím o závislostech svoje. Nemohla bych žít bez hudby. Nikam se nehnu, aniž bych u sebe neměla knížku (nebo stovky knih ve čtečce). Ujíždím na marshmallow a karamelové zmrzlině. A před čtyřmi měsíci (téměř na chlup přesně) jsem přestala kouřit.
Většina mých závislostí se dala regulovat a byla vesměs neškodná pro mne i moje okolí. To se ovšem o tabáku říct nedalo. Začala jsem ve dvaceti. Ne proto, že bych si připadala jako frajer, ale jako ventil. Uklidňovalo mě to. A jako vedlejší účinek jsem zhubla asi deset kilo. Supr. Na druhou stranu, to bylo zřejmě i kombinací s tím, že jsem byla docela nešťastná a moc jsem nejedla. Ve chvíli, kdy se psychika srovnala, kila šla zpátky. No nic. Změnila jsem hřebíčková cigára a začala kouřit lehký. A pak slimky. A pak mentolky. Každopádně teď jsem si občas jako frajer připadala. Prostě proto, že ve filmech to těm ženským vždycky tak sekne, když si tak svůdně připalují cigaretu! Bohuže, realita vypadá spíš tak, že si trochu oslintáte filtr, zapalovač chytí až na podesátý a pak se ještě zadusíte vlastním kouřem, když proti vám foukne vítr - no nic. Každopádně nad těmi "cool" momenty začaly převažovat výčitky. No a když si každou cigaretu nepřejete... Pak už je to jen kousek. Chce to trochu odhodlání a píle a ... Co to kecám, napadlo mě to přiopilou na silvestra, když jsem vytrousila někde plnou krabičku. A náhoda tomu chtěla, že mi to připadalo jako dobrej nápad i ráno.
Prolezla jsem pak mraky diskuzí, příspěvků a rad, jak na odvykání, vyplnila jsem testy o tom, jak jsem na tom. Teda, neměli na mě tabulky. Poněváč jsem se držela mezi 5-12ti za den a kouřila jsem míň jak 3 roky, byla jsem většinou testů shledána víceméně nezávislou. No, zas tak to nebylo. Chci říct, fyzický absťák žádný. V hospodě se mi kouřit nechce. Problém mi dělají prodlevy mezi odjezdy vlaku a autobusu a sluníčko a pohodička s otevřeným lahváčem na louce. Ale to taky kousnu. Horší je to, že bych taky nejradši něco zakousla. Mám teď neuvěřitelnou chuť k jídlu. Až prasečí. Takže největší problém, se kterým se teď potýkám je ten, abych nějak brutálně nenabrala. Už teď mi svítí BMI kontrolka lehké nadváhy. A víc rozhodně nemůžu potřebovat, co by tomu řekly moje klouby? A samozřejmě taky moje skříň plná šatiček?
A tak se stalo něco, co jsem nikdy nečekala. Běhám. Kámo, já, která jsem se běhům na gymplu bránila, podváděla jak se dalo a neuběhla pořádně anni pětistovku, teď běhám 2-3 krát týdně (podle času) - s přítelem, který jsa v daleko lepší kondici než já, rozverně pobíhá kolem mě a vtipkuje - asi 1300 metrů. Není to moc, ale pro neběhače je to zázrak. Pomaloučku přidávám a držím se. A připadám si cool. Víc než s cigaretou v tlamě. A netloustnu - ačkoliv se o to maršmelky, čokolády, zmrzlina a jiné...no, jídlo, docela urputně snaží.
Možná by z toho měla vyplývat nějaká rada, něco jako "nekuřte, běhejte" nebo "nezačínejte kouřit" nebo tak, ale to dělat nebudu. Jednak proto, že mě taky nepomohlo, že mi každý v rodině (mimochodem má rodina čítá dva odnaučené kuřáky, dva stávající kuřáky a dva kuřáky dýmky) vždycky říkal - nezačínej, je pak těžký přestat. Jako všechno ostatní, tohle si každý musí zjistit sám. A za druhé, proč byste poslouchali rady od někoho, kdo ví houby co je válka.
Tohle je jen další z mých příběhů. Příští epizodu očekávejte příští týden. Bude zřejmě o tom, jak mě doučování angličtiny naučilo něco o českém školství. Nebo o čokoládových muffinech a nové Dara Bagsce, co já vím...